Lajkujte a hlasujte pro Souseda roku 2023

Převzal péči o dům po jednom z loňských finalistů Souseda roku – Jiřím Országhovi – jaksi bezděčně, bez přemlouvání. V domě totiž bydlí už dvacátý rok. S partou kamarádů se snaží udělat, co je třeba, například nově vybílit sklep, natřít podlahu v suterénu, novým nátěrem opatřit tři lavičky a stůl, které slouží pro posezení před domem. „Už čekáme na jaro, abychom je mohli dát ven. A když se řekne, že je brigáda, tak není problém. Využili jsme nabídku, že nám Heimstaden dodá nátěrový materiál, a co bylo potřeba, udělali jsme sami, včetně úklidu. Chceme si v domě a okolí udržovat pořádek, čistotu, děláme to vlastně pro sebe.“ Společně oslaví například narozeniny, domluví se na grilování, při špatném počasí na šipky. Je vidět, že obyvatelé domu našli společnou řeč.

Líbí se vám Radimův příběh? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Dvoupatrový dům se třemi vchody v Prostřední Suché je výjimečný tím, že má krásně upravené předzahrádky. O jednu z nich se stará paní Jaroslava. „Přistěhovali jsme se tady před rokem ze Šumbarku, v předchozím bydlišti jsme měli zahrádku, takže jsme si rostlinky, bylinky a sazenice vzali s sebou a tady založili zahrádku novou. Sice jsme si mákli, ale vidíte, stojí to za to. Ale máme obavu, protože nám obec nařídila, že bychom to měli zrušit, tak nevím, jak to dopadne. Přitom prostranství bylo neútulné, zarostlé, vše jsme museli vyčistit, upravit. Sousedi jsou opravdu perfektní.“ Venku si udělali i posezení ze špalku, kde si se sousedy dají kávu, posedí, poklábosí. A už se těší na opravdové jaro.

Líbí se vám příběh Jaroslavy? Hlasujte pro něj a dejte jí „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Na záhoncích před několika vchody v Klimšově ulici sice ještě květiny či keře nevyrostly, ale lze tušit, že zanedlouho se prostor před domem rozjasní barvami. Paní Ivana zde bydlí tři roky, rok trvalo, než si se sousedem řekli, že by to před domem mohlo vypadat jinak. „Asi se nám to povedlo, protože se tady chodí lidé dívat, chválí, jak to tady máme hezky upravené, podivují se našemu malému rybníčku, kde máme dvě rybky. Říkala jsem si, že bychom skoro mohli vybírat vstupné,“ směje se a už se těší, kolik toho na záhoncích vyroste. I když se vyskytly problémy s nenechavci a od rybníčku zmizelo třeba čerpadlo, více než lidé ji zlobí neposední psi, kteří vyhrabávají poskládané bílé oblázky. „Tak je skoro každý den přerovnávám. Možná to spraví nízký dřevěný plůtek a bude klid.“

Líbí se vám příběh Ivany? Hlasujte pro něj a dejte jí „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Dvě desítky let měl pan Jaromír svůj domek v Dolní Lutyni a když se přestěhoval do centra Havířova, něco mu chybělo. Bydlí zde od roku 2016, ale nápad na založení záhonků před vchodem má na svědomí manželka. „Když už jsem se do toho pustil, tak to nebyl záhonek jeden. Naši sousedé nejsou proti, spíše se jim líbí, že se okolí domu změnilo alespoň trochu k lepšímu.“ Letošní jaro znamená premiéru, vše teprve vykvete. Pan Jaroslav si posteskl, že vše musí pořádně zalévat, což jde trochu do peněz. „Ale kdybych to nechtěl dělat, tak to nedělám. Měl jsem zahradu, skalku, tak jsem zvyklý. Mám z toho radost, žádná povinnost to pro mě není.“

Líbí se vám Jaromírův příběh? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Pro sousedy je jakýmsi neoficiálním domovníkem a nominaci dostal od nich, přestože v domě bydlí poměrně krátce, pouhé dva roky. Se vším ochotně pomůže, ať už s drobnou opravou nebo s vyřízením různých záležitostí. „Většinou zde bydlí starší občané, snažím se, aby měli v domě pocit jistoty a bezpečí. Mám dokonce osobní zkušenost při zadržení zloděje,“ říká pan Eduard.  Pachatel byl zadržen i proto, že si stanovili časy, kdy v nočních hodinách drželi hlídky. Dbá na to, aby se všemi v domě vycházel, měl s nimi korektní vztahy. I proto tvoří všichni nájemníci výbornou partu. Často se společně setkávají a probírají věci související nejen s bydlením.

Líbí se vám Eduardův příběh? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Má radost, ale cítí i mírné rozpaky, že je mezi nominovanými v soutěži Soused roku. O zahrádku i okolí domu se stará příkladně, zkrášluje ho. Její vášní i zálibou je zahradničení, i proto se těší na jaro a pěkné dny, kdy už bude moci být více venku a zahrádku pořád zdokonalovat a vylepšovat. „Jsem havířovská rodačka, jednu dobu jsem pobývala na Vysočině, kde jsem svou zahrádku měla, a odtud je moje zahradnická vášeň. Takže jsem ráda, že se mohu realizovat i zde v Havířově,“ říká stále usměvavá paní Růžena. A podotýká, že o výhru v soutěži jí vůbec nejde, hlavní jsou pro ni dobré sousedské vztahy.

Líbí se vám příběh Růženy? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Bydlí zde od roku 1976, stará se nejen o záhonek před domem, sype ptáčkům zobání do krmítka, nejdůležitější jsou pro ni ale dobré sousedské vztahy. A nejlépe ji charakterizuje její lidskost, ochota pomoci. „Máme zde sousedy, kteří už nejsou fyzicky schopni některé věci zvládnout. Takže jim chodím nakupovat, venčím pejsky, s jedním velmi vážně nemocným jsem jela k veterináři, protože jeho majitelé by to ze zdravotních důvodů nezvládli.“ I díky tomu pejskovi zachránila život. Paní Růžena i ráda něco napeče a se všemi se podělí. Protože jsou skvělá parta. Říkají o ní, že by se pro druhé rozdala, že je to prostě člověk s velkým srdcem na dlani.

Líbí se vám příběh Haliny? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

V domě bydlí již 55 let. I když se za tu dobu složení sousedů dost vyměnilo, dobré sousedské vztahy jsou pro ni stále to nejdůležitější. I přes svůj pokročilý věk si dobrovolně a z vlastní vůle přibrala starost o nemocného souseda Václava, který již tři roky neopustil svůj byt. „Dělám to ráda a od srdce, Václav je odkázán na kyslík, takže mu zajišťuji nákupy, dohlídnu na pravidelné užívání léků.“ Paní Věrka je člověk s velkým srdcem, pomáhat druhým je pro ni naprostou přirozeností. Je stále veselá, usměvavá a pro Václava se stala jedinou životní jistotou. Jde o zářný příklad lidskosti, obětavosti a empatie.

Líbí se vám příběh Věroslavy? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Je neoficiálním domovníkem pro tři vchody, samozřejmě včetně toho, kde sama již 47 let bydlí. V případě nutnosti hlásí veškeré závady a řeší vše, co je zapotřebí. Je stále ještě velmi pracovitá, ochotná a když sousede zvažovali, koho do soutěže Soused roku nominovat, jasnou volbou byla paní Jarmila. „Celý život jsem pracovala s lidmi, takže můžu říct, že dokážu vyjít s každým. V klidu a bez zbytečných hádek. A dbám i na to, aby dobré vztahy měli mezi sebou i další sousedi. Ale všichni jsou pohodoví.“ Ve volných chvílích hrabe trávník, uklízí odpadky před vchody a stará se o okolí, aby bylo pěkné a čisté. Má prostě ráda pořádek.

Líbí se vám příběh Jarmily? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Vůbec nečekala, že by někdo její snahu ocenil až do té míry, že ji přihlásí do druhého ročníku soutěže Soused roku. V domě v ostravském obvodu Michálkovice bydlí zhruba osm let a nově má i funkci domovnice. Říká, že úpravy kolem domu byly a jsou potřeba, tak se alespoň stará o zeleň, vysadí kytky. „Mým cílem je, abychom to tady měli hezké, chci udělat radost sousedům, ale samozřejmě i sobě. Navíc se pak najdou další, kteří přiloží ruku k dílu, lépe se tak poznáme. A hlavně, mám z vykonané práce dobrý pocit, když vidím, že mé snažení má smysl.“

Líbí se vám příběh Gabriely? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Když se sousedé scházejí u venkovního posezení, zahrají si kostky, karty nebo pétanque, vždy to přispívá k dobré atmosféře v domě, k dobré pohodě. A když je v jeho okolí navíc pořádek, čisto, někdo se stará o zeleň, bydlí se vám o to lépe. „Z toho, co pro ostatní nájemníky dělám, mám dobrý pocit. Ale nečekal jsem, že mou snahu někdo ocení až tak moc, že mě nominuje na Souseda roku. Bydlíme zde s manželkou asi osm let a jsme spokojeni, moc se nám tady líbí.“ Z nominace má pan Egon radost, ostatně stejně jako členové jeho početné rodiny, která čítá na pět desítek osob.

Líbí se vám Egonův příběh? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Pan František rád pobývá venku na čerstvém vzduchu a dělá něco užitečného i pro ty druhé. Není pro něj problém opravit nějaké drobnosti, které se vyskytnou. Přesto byla pro něj nominace překvapením a potěšila jej. Stejně jako poděkování jeho sousedů za to, že se stará, aby v domě i blízkém okolí vše fungovalo. „Bydlíme zde šest let, se ženou máme i čtyři zvířecí spolubydlící: kočku, malého pejska, králíka a myšku. Ve zdejší lokalitě je klid, pohoda. A když k tomu přidám i hezké okolí našeho domu, o to jsme všichni spokojenější.“

Líbí se vám Františkův příběh? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Když máte i v centru města fajn sousedy, kteří si dokážou navzájem pomoci, třeba i při úpravách kolem domu, všechno jde lépe. „Ráda udělám druhým radost, protože pak mám samozřejmě radost i já. Také mě těší, když přicházím k domu a vypadá to tam hezky, kvetou kytky, je čisto, uklizeno i kolem popelnic. Navíc zahradničení a kytky jsou mým koníčkem. A věřím, že se vyplatí dodržovat rčení: chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.“ To, že ji sousedé v domě, kde žije už 13 let, přihlásili do soutěže, ji překvapilo. Stejně jako jiné překvapí, že je milovnicí motocyklového mistrovství světa MotoGP a když je to možné, jezdí se dívat na závody v rámci Evropy.

Líbí se vám příběh Kateřiny? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!

Zvelebování okolí domu – záhonky a truhlíky v oknech, to vše je její velký koníček. Je vášnivá zahradnice, takže není divu, že už se nemůže dočkat toho, až opět vše vykvete. „Mám radost, když se úpravy líbí sousedům, ale také kolemjdoucím. V domě jsme skvělá parta, sousedské vztahy jsou fakt parádní. Za dobrého počasí se scházíme u společného grilování, pobavíme se, děti si mezitím hrají na trávníku,“ říká paní Lenka, která v domě bydlí od roku 2010 a je nadšená z bytu, lokality i okolí. Rozdává úsměvy a dobrou náladu na potkání, radost ze života z ní přímo čiší.

Líbí se vám příběh Lenky? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem! 

Její velkou zálibou je starost o zahrádku a okolí domu, pro své sousedy je takřka domovnicí. Ale pokud je potřeba, všichni si navzájem pomáhají, jsou skvělá parta. Když je hezky, společně grilují nebo udí, setkávají se. „Žádnou motivaci nepotřebuji, nevydržím jen tak sedět se založenýma rukama, pořád musím něco dělat. Ať už na zahrádce nebo doma.“ Paní Dagmar celý život pracovala s lidmi, pořád ji to naplňuje. Je také vášnivý pejskař, téměř dvouletou fenečku Rozárku má z útulku, chodí spolu na dlouhé procházky, jezdí na hory, setkávají se s jinými pejskaři. I tato aktivita jí pomáhá udržovat si duševní a fyzickou svěžest.

Líbí se vám příběh Dagmar? Hlasujte pro ni a dejte jí „lajk“ pod tímto příspěvkem.

Vždy dobře naladěnou a pozitivní paní Irenu nominace do soutěže Soused roku potěšila. Celý život pracovala v obchodě, byla v denním kontaktu s lidmi, které, jak sama říká, má moc ráda. V lokalitě žije od roku 1978, na současné adrese pak již 20 let. Přestěhovala se sem do menšího bytu, kde je velice spokojená. Paní Irena udržuje chodník před vchodem, za domem vytvořila okrasnou zahrádku, pomáhá sousedům nebo hlídá děti. „Už jsem v důchodu a člověk musí něco dělat. Ještě mám hodně času na to, abych jen seděla u okna a dívala se ven.“

Líbí se vám příběh Ireny? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem! 

Velký fanoušek ledního hokeje, jmenovitě třineckých Ocelářů, celoročně provádí úklid kolem domu, odhazuje sníh, upozorňuje na nutné opravy, čistí chodníky a obrubníky od plevele. V minulosti také zajistil odstranění skládky ve sklepním prostoru, kterou měli na svědomí předešlí nájemci. „Bydlím tu devět let, s lokalitou i se vztahy se sousedy jsem spokojený. Snažím se, aby to kolem baráku v rámci možností nějak vypadalo.“ Pan Jaroslav pracuje jako zámečník. Vždycky bydlel v Havířově, předtím ve vedlejší ulici, ale potřeboval se přestěhovat do většího bytu. Kromě hokeje ho baví i cyklistika a horská turistika, většinu svého volného času věnuje dvěma synům.

Líbí se vám příběh Jaroslava? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem! 

Paní Lence není lhostejné, jak to vypadá před nebo za domem, v němž bydlí šest let. Společně se svými sousedy se snaží uklízet, zametat, sekat trávu, natírat, co je potřeba. „Není mi příjemné, když vidím, jak někdo třeba vystoupí z auta, vyhodí papírek nebo jiné smetí na zem, jde domů, zavře za sebou dveře a tím to pro něj končí. Jde mi celkově o naše okolí.“ U společnosti Heimstaden je v nájmu už přes 30 let, do současného bydliště se přistěhovala z Petřvaldu, kde taky měla svoji zahrádku. Péči o tu současnou jí přenechala její sousedka, která se odstěhovala. V lokalitě se jí líbí, oceňuje klid a blízkost Ostravy.

Líbí se vám příběh Lenky? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem! 

Sympatická a usměvavá paní Lenka je původem z Chebu. Když jí bylo 12 let, její rodina se přemístila na severní Moravu, odkud pochází její maminka. Původně bydlela v rodinném domku se zahrádkou, po přestěhování do bytu jí kytky začaly chybět. Má je tak na okenním parapetu i před domem – konkrétně růže nebo hortenzie, které doplnila okrasnými kamínky. „Nedělala jsem to sama, pomáhala mi dcera mé sousedky. Chtěla jsem hlavně skalničky, problémem je trochu jílovitá hlína, ale kytičkám se tu daří dobře.“ Ve zkrášlování prostoru před vchodem hodlá i nadále pokračovat, spolu se sousedy se rovněž chystají zvelebit venkovní posezení.

Líbí se vám příběh Lenky? Hlasujte pro něj a dejte mu „lajk“ pod tímto příspěvkem!